Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 26a
(1) Je-li území obce nebo jeho část součástí katastrálního území jiné obce, vyzve Ministerstvo vnitra dotčené obce, aby ve lhůtě 1 roku uzavřely dohodu podle § 26.
(2) Nedojde-li k uzavření dohody podle odstavce 1 ve stanovené lhůtě, rozhodne o změně hranic obcí po projednání s příslušným katastrálním úřadem Ministerstvo vnitra z moci úřední.
(3) Ministerstvo vnitra při rozhodování podle odstavce 2 přihlédne zejména k historickým hranicím a současným územním vazbám dotčených obcí, k vlastnictví pozemků a staveb, k výsledkům místních referend, pokud se v této věci konala, a k průběhu dosavadních jednání dotčených obcí.
(4) Pravomocné rozhodnutí je podkladem pro změny údajů o katastrálních územích a hranicích obcí v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, popřípadě v dalších veřejných rejstřících. Ministerstvo vnitra zašle opis pravomocného rozhodnutí Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, příslušnému katastrálnímu úřadu a Českému statistickému úřadu.
(5) Řízení o změně hranic obcí ukončené pravomocným rozhodnutím nelze obnovit a pravomocné rozhodnutí o změně hranic obcí nelze přezkoumat ve správním řízení.
Komentované ustanovení stanoví postup pro případy, kdy jedno katastrální území leží na území více obcí. Vzhledem k tomu, že takový stav není z praktického hlediska žádoucí, umožňuje komentované ustanovení v případě nedosažení dohody dotčených obcí úpravu rozhodnutím Ministerstva vnitra.
Problematika hranic obcí a katastrálních území obecně
Pojem katastrálního území vychází primárně z § 2 písm. h) katastrálního zákona, který jej definuje jako technickou jednotku, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí (terminologií nového občanského zákoníku jde o soubor hmotných nemovitých věcí, tj. pozemků a samostatných staveb).
Podle § 18 odst. 2 zákona o obcích má obec jedno nebo více katastrálních území. Tomu odpovídá i § 21 zákona o obcích upravující oddělení části obce, který umožňuje oddělení pouze takové části obce, která má samostatné katastrální území. Maximální možný počet katastrálních území zákon neupravuje – nejvyšší počet katastrálních území z existujících obcí má Hlavní město Praha (celkem 112).
Současná právní úprava nicméně směřuje k tomu, aby každé katastrální území náleželo k jedné konkrétní obci, a tím zároveň k tomu, aby bylo možné výčtem katastrálních území vymezit území každé obce (stejně jako území vojenského újezdu, jak předpokládá § 1 odst. 4 zákona o územně správním členění státu). Při změnách hranic obce podle § 26 zákona o obcích počítá § 32 katastrální vyhlášky s tím, že se odpovídajícím způsobem změní též hranice katastrálního území. Tím je zachována také územní skladebnost podle zákona o územně správním členění státu na vertikále stát – kraj – správní obvody obcí s rozšířenou působností – území obcí a vojenských újezdů – katastrální území.
Komentované ustanovení, které bylo do zákona vloženo novelizačním zákonem č. 106/2016 Sb., řeší situace plynoucí z historického vývoje, kdyby bylo území obce územně definováno jinak než výčtem katastrálních území, a jedno katastrální území tím pádem leží na území více obcí. Důvodová zpráva k novelizačnímu zákonu v příloze obsahuje výčet 15 případů, v nichž k takové situaci došlo, a zároveň uvádí na základě analýzy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního tři postupy, které k tomu mohly vést:
- obec v minulosti chybně přidělila čísla popisná stavebním objektům v té části sousední obce, která k ní má logické územní vazby,
- část obce byla v minulosti administrativně přičleněna k jiné obci, ale nebyl již odpovídajícím způsobem upraven katastrální operát,
- obec vznikla rozdělením jiné obce, avšak nebylo vytvořeno její vlastní katastrální území.
Nesoulad hranic obcí a hranic katastrálních území působil problémy při fungování základních registrů (voličské seznamy, katastr nemovitostí), ve stavebním řízení nebo při územním plánování. Zmatky nastávaly i v otázkách rozpočtového určení daní nebo vybírání místních poplatků. Vzhledem k tomu, že zákon stanovil obcím pouze možnost, nikoliv však povinnost uzavřít za účelem vyřešení nežádoucího stavu dohodu podle § 26 zákona o obcích, rozhodl se zákonodárce začlenit do zákona komentované ustanovení.
Zákon o obcích neřeší případy kolize hranic katastrálních území a hranic městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst, přestože k nim v některých případech dochází.
Řešení kolize hranic
Na sladění hranic obcí a hranic katastrálních území dohlíží Ministerstvo vnitra, které podle § 12 odst. 3 kompetenčního zákona plní koordinační úlohu v oblasti organizace a výkonu veřejné správy. Při zjištění nesouladu Ministerstvo vnitra vyzve dotčené obce, aby do 1 roku uzavřely dohodu podle § 26 zákona o obcích. Výzva je úkonem podle části čtvrté správního řádu.
§ 26 zákona o obcích upravuje změny hranic obcí, při nichž nedochází ke vzniku nebo zániku obce. Ke sladění hranice však může dojít také čistě změnou hranice katastrálního území ve smyslu § 29 katastrálního zákona a § 31-34 katastrální vyhlášky. Tento postup by byl vhodný v hypotetickém případě, kdy by jedno katastrální území zasahovalo do území různých krajů. Čl. 2 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, totiž stanoví, že hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem. Alternativou změny hranic katastrálního území by tedy bylo pouze přijetí příslušného zákona.
K uzavření dohody o změně hranic obcí nebo ke schválení návrhu na změnu katastrálního území musí dojít do jednoho roku od doručení výzvy dotčeným obcím. V současné době bude Ministerstvo vnitra výzvy doručovat do datových schránek dotčených obcí, přičemž v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn.: 9 Afs 28/2010, platí, že taková datová zpráva bude doručena dnem dodání do datové schránky.
Pokud k uzavření dohody nedojde, dává komentované ustanovení pravomoc rozhodnout o sladění hranic formou změny hranic obcí Ministerstvu vnitra. To musí celou záležitost před vydáním rozhodnutí projednat s místně příslušným katastrálním úřadem – jeho role je pouze konzultační, nemá tedy nástroj, jak se v řízení domoci úpravy hranic podle své představy, avšak s ohledem na místní znalost může být jeho stanovisko klíčové. Odstavec 3 stanoví demonstrativní výčet místně významných skutečností, k nimž Ministerstvo při stanovení nových hranic přihlíží.
Ve výrokové části rozhodnutí Ministerstvo vnitra stanoví nové hranice obcí a rozhodný den, kdy ke změně dochází. Ačkoliv to zákon přímo neukládá, lze považovat s ohledem na praktické souvislosti (např. poplatkové období daně z nemovitých věcí a místních poplatků na území, kterého se změna týká) za vhodné, aby Ministerstvo vnitra určilo rozhodný den změny hranic na počátek následujícího kalendářního roku, tedy na 1. 1.
Komentované ustanovení neupravuje okruh účastníků řízení o změně hranic. Použije se tedy obecná úprava § 27 správního řádu. Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu budou účastníky řízení dotčené obce, podle § 27 odst. 2 správního řádu pak také občané dotčeného území nebo vlastníci hmotných nemovitých věcí, které se na dotčeném území nachází. Proti rozhodnutí mohou účastníci podat rozklad ve smyslu § 152 správního řádu, a to v 15denní lhůtě od doručení (obdobně jako je tomu u odvolání). O rozkladu rozhoduje ministr vnitra.
V zájmu právní jistoty dotčených obcí a osob vylučuje odstavec 5 komentovaného ustanovení obnovu řízení podle § 100 správního řádu a přezkum pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení podle § 94 správního řádu. Účastníci řízení však mohou podat proti rozhodnutí žalobu podle § 65 a následujících soudního řádu správního.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
