Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 149
(1) Úkony podle občanského zákoníku45) spočívající v doporučení k uzavření smlouvy o nájmu bytu zvláštního určení, který byl zřízen ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho zřízení, a v předchozím souhlasu s výpovědí z nájmu tohoto bytu činí obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti.
(2) Jestliže za podmínek stanovených občanským zákoníkem46) starosta nebo ten, kdo je podle tohoto zákona oprávněn starostu zastupovat, zaznamenává zůstavitelovu poslední vůli, činí s tím související občanským zákoníkem předepsané úkony a zařizuje úschovu takto pořízené závěti u notáře, činí tak v přenesené působnosti.
(3) Výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku47) obcí je výkonem přenesené působnosti.
___________________
45) § 3075 občanského zákoníku.
46) § 1543 občanského zákoníku.
47) § 471 odst. 3 občanského zákoníku.
Komentované ustanovení svěřuje do přenesené působnosti obce některé pravomoci obce podle občanského zákoníku.
§ 8 zákona o obcích stanoví, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce (tedy výkon státní správy), platí, že jde vždy o samostatnou působnost (tedy výkon samosprávné činnosti obce). V předmětném případě působnost obcí upravuje zvláštní zákon – nový občanský zákoník – avšak skutečnost, že jde o přenesenou působnost, určuje komentované ustanovení zařazené do závěrečných ustanovení zákona o obcích.
Komentované ustanovení svěřuje do přenesené působnosti obce tři okruhy jejích kompetencí. Obce přitom mají i další kompetence stanovené novým občanským zákoníkem, ty však v souladu s § 8 zákona o obcích spadají do samostatné působnosti obce – viz např. působnost obce v oblasti nálezů upravená § 1052-1064 nového občanského zákoníku.
Nájem bytu zvláštního určení
Byty zvláštního určení definoval s účinností do 31. 10. 2011 § 9 zákona č. 102/1992 Sb. jako byty zvlášť upravené pro ubytování zdravotně postižených osob. § 10 téhož zákona pak definoval byty v domech zvláštního určení jako byty v domech s pečovatelskou službou a v domech s komplexním zařízením pro zdravotně postižené občany.
V obou případech zákon stanovil, že pokud byl takový byt zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze smlouvu o jeho nájmu uzavřít jen na doporučení obecního úřadu obce s rozšířenou působností. V návaznosti na to stanoví přechodné ustanovení § 3075 nového občanského zákoníku, že byl-li přede dnem nabytí jeho účinnosti zřízen byt zvláštního určení ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho zřízení, lze uzavřít smlouvu o nájmu tohoto bytu jen na základě doporučení obecního úřadu obce s rozšířenou působností a nájem lze vypovědět jen s předchozím souhlasem tohoto úřadu.
Vydání doporučení i vydání souhlasu s výpovědí je podle odstavce 1 komentovaného ustanovení výkonem přenesené působnosti.
Zaznamenávání poslední vůle
§ 1543 nového občanského zákoníku stanoví, že je-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny, může zaznamenat jeho poslední vůli starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, za přítomnosti dvou svědků. Za týchž podmínek může zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli i ten, kdo je podle jiného právního předpisu oprávněn vykonávat pravomoci starosty.
Starostu podle § 104 zákona o obcích zastupuje místostarosta. Jeho pravomoci může vykonávat též zastupitel pověřený výkonem pravomocí starosty podle § 103 odst. 6 zákona o obcích. Výkon pravomoci podle § 1543 nového občanského zákoníku jakýmkoliv z uvedených funkcionářů bude podle odstavce 2 komentovaného ustanovení výkonem přenesené působnosti.
Výkon veřejného opatrovnictví
Veřejné opatrovnictví je jednou z forem zastupování osob, které jsou omezeny na svéprávnosti a pro výkon některých svých práv potřebují zastoupení. Veřejný opatrovník je jmenován osobě s omezenou svéprávností (opatrovanci) tehdy, pokud nemůže funkci opatrovníka vykonávat žádná osoba, kterou sám opatrovanec navrhl, osoba blízká či příbuzná, ani jiná osoba, která o opatrovance projevuje dlouhodobý a vážný zájem.
Způsobilost být veřejným opatrovníkem má podle § 471 odst. 3 nového občanského zákoníku obec, kde má opatrovanec bydliště, nebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu. Hlavním úkolem veřejného opatrovníka je zastupování opatrovance v úkonech, které není schopen vykonávat (v právním jednání a při správě opatrovancova majetku), na základě opatrovancova přání a vůle.
Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 995/07, určil, že kompetence obcí být veřejným opatrovníkem podle tehdy platné právní úpravy je vykonávána v přenesené působnosti, neboť jde o plnění povinnosti státu poskytnout základní ochranu lidské důstojnosti osobám zbaveným způsobilosti k právním úkonům, nikoliv o činnost v rámci samostatné správy záležitostí obce. V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku na tento nález zákonodárce zareagoval přijetím odstavce 3 komentovaného ustanovení, které výslovně stanoví, že výkon funkce veřejného opatrovníka podle nového občanského zákoníku obcí je výkonem přenesené působnosti.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
