Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 19
(1) Dvě nebo více obcí, které spolu sousedí, se mohou na základě dohody sloučit. Území obce po sloučení tvoří území slučovaných obcí.
(2) Obec ponese po sloučení název, na němž se slučované obce dohodnou. Jestliže se obce o názvu nedohodnou, rozhodne o něm Ministerstvo vnitra. K jinému názvu sloučené obce dává souhlas Ministerstvo vnitra.
(3) Obec se může na základě dohody připojit k jiné obci, se kterou sousedí.
(4) Dohodu o sloučení obcí nebo o připojení obce lze uzavřít na základě rozhodnutí zastupitelstev dotčených obcí, pokud do 30 dnů od zveřejnění tohoto rozhodnutí není podán návrh na konání místního referenda o této věci.8) Je-li podán takový návrh, je k uzavření dohody o sloučení obcí nebo o připojení obce nutné souhlasné rozhodnutí místního referenda konaného v obci, ve které byl podán návrh na jeho konání. Dotčené obce oznámí krajskému úřadu rozhodnutí svých zastupitelstev, na jejichž základě má být uzavřena dohoda o sloučení obcí nebo o připojení obce. Je-li konáno místní referendum o sloučení obcí nebo o připojení obce, oznámí dotčené obce i rozhodnutí přijaté v místním referendu.
(5) Dohoda o sloučení obcí nebo připojení obce musí obsahovat
a) den, měsíc a rok, ke kterému se obce slučují nebo se obec připojuje,
b) název obce a sídlo jejích orgánů, jde-li o sloučení obcí,
c) určení právních předpisů obcí, které byly vydány slučovanými obcemi nebo připojovanou obcí a zůstanou v platnosti v celé obci po sloučení nebo připojení,
d) výčet katastrálních území obce po sloučení nebo připojení,
e) určení majetku, včetně finančních prostředků, ostatních práv a závazků, právnických osob a organizačních složek slučovaných obcí nebo obce, která se připojuje.
(6) Právním nástupcem sloučených nebo připojených obcí je obec vzniklá jejich sloučením nebo obec, která při připojení obce nezaniká. Tato obec se stává příjemcem výnosu daní podle zvláštního zákona, které by jinak podle zvláštních právních předpisů připadly zaniklé obci. Na tuto obec přechází též majetek, včetně finančních prostředků zaniklých obcí, ostatní práva a závazky těchto obcí, včetně jejich práva zakladatele a zřizovatele právnických osob, a dále organizační složky těchto obcí, a to dnem, ke kterému se obce slučují nebo se obec připojuje. Nově vzniklá obec nebo obec, která při připojení nezanikla, zašle opis dohody Ministerstvu vnitra, Ministerstvu financí, Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, příslušnému katastrálnímu úřadu a příslušnému finančnímu úřadu.
_____________
8) Zákon č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb.
Komentované ustanovení upravuje změny území obcí, při nichž dochází k redukci jejich počtu – slučování obcí a připojení obce k jiné obci.
Obecně o slučování a připojování obcí
Velkou devizou samosprávy v České republice je vysoká míra její decentralizace, tj. vysoký počet autonomních samosprávných korporací (obcí) na počet obyvatel. K 1. 5. 2023 v ČR existovalo 6254 obcí. Socioekonomický a demografický vývoj však může vyústit v situaci, kdy občané určité obce nebudou dále považovat samostatnost své obce za optimální, neboť dojdou k názoru, že své právo na samosprávu mohou paradoxně lépe realizovat ve větším celku s větším rozpočtem apod. Proto zákon o obcích nabízí možnosti sloučení obcí či připojení obce k jiné obci.
Sloučením obcí dvě nebo více obcí zaniká a namísto nich vzniká nová obec, která je právním nástupcem všech slučovaných obcí. Připojením obce k jiné obci zaniká připojovaná obec a do jejích právních vztahů nastupuje obce, k níž se připojovaná obec připojila.
Slučování či připojování obcí je možné pouze na základě dohody všech zúčastněných obcí. Zákon neumožňuje obci vnutit, ať už rozhodnutím státu nebo rozhodnutí jiné obce, její sloučení, její připojení k jiné ani připojení jiné obce k ní. Taková hypotetická možnost by ostatně byla v rozporu s čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR, který umožňuje státu zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona. Ostatně již čl. 87 odst. 2 Ústavy ČSFR č. 100/1960 Sb. ve znění novelizačního zákona č. 294/1990 Sb. stanovil, že hranice obce lze měnit jen s jejím souhlasem.
Komentované ustanovení omezuje slučování či připojování obcí pouze jedinou podmínkou – musí se jednat o obce, které spolu sousedí. Brání tak vzniku obecní enkláv a exkláv, které by byly problematické z hlediska územního rozvoje obce, zajišťování její dopravní obslužnosti nebo vodovodních a kanalizačních sítí.
Implicitní podmínkou pro slučování či připojování je pak příslušnost všech zúčastněných obcí do území stejného kraje. Čl. 2 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, totiž stanoví, že hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem. Procesu sloučení či připojení obcí z různých krajů by tedy muselo předcházet přijetí příslušného zákona.
Rozhodnutí o sloučení obcí či připojení obce
Uzavření dohody o sloučení obcí nebo připojení obce musí schválit zastupitelstva všech dotčených obcí – v případě sloučení zastupitelstva všech slučovaných obcí, v případě připojení jak zastupitelstvo připojované obce, tak zastupitelstvo obce, k níž má jiná obec být připojena. V souladu s § 87 zákona o obcích je k takovému rozhodnutí potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.
Rozhodnutí zastupitelstva musí být následně zveřejněno a do 30 dnů od zveřejnění mohou občané podat návrh na konání místního referenda ve věci. Komentované ustanovení nestanoví způsob zveřejnění rozhodnutí zastupitelstva, proto postačí zveřejnění na úřední desce. Možnost vyvolat místní referendum vychází z čl. 5 Evropské charty místní samosprávy, podle nějž hranice místních správních jednotek nelze měnit bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek, provedené pokud možno referendem, pokud zákon referendum umožňuje.
Podmínky pro podání návrhu na konání místního referenda stanoví zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu (poznámka pod čarou č. 8 odkazuje na již zrušený zákon). Návrh podává přípravný výkon složený z nejméně třech občanů, který dosáhli alespoň 18 let (tzv. oprávněných osob) a musí jej podpořit svým podpisem zákonem vyžadovaný podíl oprávněných osob odvislý od počtu obyvatel obce. V obcích do 3 000 obyvatel je potřeba alespoň 30 % oprávněných osob, v obcích do 20 000 obyvatel alespoň 20 % oprávněných osob, v obcích do 200 000 obyvatel alespoň 10 % oprávněných osob, a v obcích nad 200 000 obyvatel alespoň 6 % oprávněných osob. Počet oprávněných osob se podle § 55 zákona o místním referendu zjišťuje z počtu obyvatel podle stavu k 1. lednu toho roku, v němž byl návrh přípravného výboru podán.
Pokud byl podán návrh na konání místního referenda, je k potvrzení rozhodnutí o sloučení nebo připojení obce potřeba souhlasné rozhodnutí v tomto referendu. § 48 odst. 3 zákona o místním referendu stanoví pro tyto případy zvláštní kvórum, kdy pro přijetí rozhodnutí musí hlasovat nadpoloviční většina všech oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob pro hlasování. Pokud se nadpoloviční většina všech oprávněných osob vysloví proti sloučení či připojení, je takové rozhodnutí závazné ve smyslu § 49 zákona o místním referendu a praktickým důsledkem je nemožnost zastupitelstva v období příštích 24 měsíců přijmout rozhodnutí o schválení dohody o sloučení/připojení s obdobným obsahem.
Zákon tedy vyžaduje v případě vyvolání místního referenda vysokou aktivní podporu občanů pro sloučení či připojení obce. Zároveň znemožňuje rozhodnutí o sloučení či připojení obce navzdory vůli zastupitelstva obce, neboť rozhodnutí musí primárně vždy vzejít z něj, a bez toho občané nemohou sami místní referendum iniciovat.
Rozhodnutí svého zastupitelstva o schválení uzavření dohody o sloučení obcí nebo o připojení obce oznamují všechny dotčené obce krajskému úřadu. Stejně tak oznamují rozhodnutí přijaté v místním referendu, pokud je konáno.
Dohody o sloučení obcí či připojení obce
Vzhledem k tomu, že dohoda o sloučení obcí či o připojení obce zakládá, mění a ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva, jde podle § 159 odst. 1 správního řádu o veřejnoprávní smlouvu. Proto musí být v souladu a § 164 odst. 1 správního řádu uzavřena písemně a projevy vůle všech smluvní stran musí být na téže listině.
Odstavec 5 komentovaného ustanovení obsahuje taxativní výčet náležitostí, které musí dohoda obsahovat – jde o den, měsíc a rok, ke kterému se obce slučují nebo se obec připojuje, název obce a sídlo jejích orgánů v případě sloučení obcí, určení právních předpisů obcí, které byly vydány slučovanými obcemi nebo připojovanou obcí a zůstanou v platnosti v celé obci po sloučení nebo připojení, výčet katastrálních území obce po sloučení nebo připojení a určení majetku, včetně finančních prostředků, ostatních práv a závazků, právnických osob a organizačních složek slučovaných obcí nebo obce, která se připojuje.
Rozhodný den sloučení či připojení musí být stanoven v souladu s § 24 zákona o obcích, který z praktických důvodů ukládá povinnost provést sloučení obcí i připojení obce jen k počátku kalendářního roku (tedy k 1. 1.). Dnem sloučení či připojení podle § 55 odst. 2 písm. e) zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, zanikají mandáty všem členům zastupitelstva všech slučovaných obcí a obce, která se připojuje k jiné obci. Ve sloučené obci se podle § 58 odst. 1 písm. c) volebního zákona konají tzv. nové volby. V obci, k níž se připojila jiná obec, pokračuje činnost dosavadního zastupitelstva.
Název obce a sídlo jejích orgánů je nutné uvádět pouze v případě slučování, neboť v případě připojování nevzniká žádná nová obec, pouze zaniká obec připojovaná. Do nabytí účinnosti novelizačního zákona č. 313/2002 Sb. dne 1. 1. 2003 zákon určoval, že sloučená obec musí nést název jedné ze slučovaných obcí. Podle účinného znění je možné, aby se obce dohodly na názvu jiném, k němuž však musí dát souhlas Ministerstvo vnitra. To rovněž rozhoduje o názvu sloučené obce ve spíše hypotetickém případě, že se na něm dotčené obce nedohodnou.
Všechny právní předpisy, které mají zůstat v platnosti v celé obci po sloučení nebo připojení, je nutné v dohodě označit jednoznačným a nezaměnitelným způsobem, přinejmenším pomocí typu, čísla a názvu předpisu (např. obecně závazná vyhláška obce XYZ č. 1/2012, o místním poplatku ze psů). Právní předpisy, které byly dotčenými obcemi vydány a nejsou v dohodě uvedeny, pozbývají platnosti dnem sloučení či připojení.
Komentované ustanovení umožňuje, aby v celé obci na základě dohody zůstaly po rozhodném dni v platnosti předpisy z různých slučovaných obcí nebo z obce připojované i obce, k níž se cizí obec připojuje. Z logiky věci však nesmí jít o předpisy upravující odlišně tutéž oblast právní regulace (např. dvě konkurenční vyhlášky o místním poplatku ze psů).
Výčet katastrálních území obce po sloučení nebo připojení je dán výčtem katastrálních území všech dotčených obcí.
Naopak z praktického hlediska nejvíce komplikovaným bodem dohody může být určení majetku, právnických osob a organizačních složek slučovaných obcí nebo obce, která se připojuje. Zákon tuto náležitost vyžaduje zejména proto, aby představitelé a občané všech dotčených obcí měli přehled o stavu majetku, právnických osob a organizačních složek v ostatních dotčených obcích a mohli jej stvrdit při uzavření dohody, případně v místním referendu. Opomenutí určité součásti majetku, právnické osoby či organizační složky ve výčtu v dohodě však neznamená, že by nepřecházely na právního nástupce.
Právní nástupnictví
Odstavec 6 komentovaného ustanovení vymezuje právní nástupnictví v případě sloučení obcí či připojení obce. Obecně platí, že sloučením obcí všechny dosavadní dotčené obce zanikají a namísto nich vzniká nová obec, která je právním nástupcem všech slučovaných obcí. Připojením obce k jiné obci zaniká připojovaná obec a do všech jejích právních vztahů nastupuje obce, k níž se jiná obec připojila.
Na obec, která je právním nástupcem, přechází podle komentovaného ustanovení právo na podíl na výnosu daní zaniklých dotčených obcí. Jedná se především o podíly podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní., a zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her. Na nástupnickou obec přechází dále majetek dosavadních obcí, podle současné terminologie soukromého práva přesněji jejich jmění ve smyslu § 495 nového občanského zákoníku, tedy souhrn majetku a dluhů – komentované ustanovení zmiňuje výslovně finanční prostředky zaniklých obcí, jejich ostatní práva a závazky, včetně jejich práva zakladatele a zřizovatele právnických osob. Na nástupnickou obec přechází také organizační složky dosavadních obcí.
Dnem sloučení či připojení tedy nezanikají žádné pohledávky ani dluhy jakékoliv z dotčených obcí, nezanikají ani zřizované právnické osoby (ať už soukromého nebo veřejného práva) a organizační složky.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
