Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 54
Spolupráce s právnickými a fyzickými osobami
Na spolupráci mezi obcemi a právnickými a fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích lze použít ustanovení občanského zákoníku o spolku18) a o smlouvě o společnosti.44)
_______________
18) § 214 a násl. občanského zákoníku.
19) § 2716 a násl. občanského zákoníku.
Komentované ustanovení výslovně stanoví, že obce mohou spolupracovat s jinými osobami v rámci standardních institutů soukromého práva.
Komentované ustanovení má primárně deklaratorní povahu. Možnost spolupráce obcí s jinými osobami (ať už fyzickými nebo právnickými) v rovině soukromého práva vyplývá z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit, co není zákonem zakázáno, z § 35a odst. 1 zákona o obcích, podle nějž obec může pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby, a též a contrario z § 47 zákona o obcích, které vylučuje použití předmětných ustanovení soukromého práva na spolupráci pouze mezi obcemi.
Současné znění komentovaného ustanovení nabylo účinnost 1. 1. 2014 v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (přijetím nového občanského zákoníku a doprovodných zákonů). Tomu odpovídají i poznámky pod čarou, které odkazují na právní úpravu spolku v § 214 a následujících nového občanského zákoníku a právní úpravu smlouvě o společnosti v § 2716 a následujících nového občanského zákoníku.
Jak je naznačeno výše, omezena je možnost spolupráce obcí bez účasti jiných osob. Výslovně tak stanoví § 47 zákona o obcích, podle nějž na spolupráci mezi obcemi nelze užít ustanovení občanského zákoníku o spolku a o smlouvě o společnosti. Zákon tak při spolupráci obcí bez účasti jiných osob výrazně preferuje formu dobrovolného svazku obcí upravenou § 49-53f zákona o obcích, jehož členy mohou podle § 49 odst. 2 zákona o obcích být jen obce.
Jak vyplývá z § 23 odst. 1 zákona o malých rozpočtových pravidlech, obce mohou s jinými osobami spolupracovat též v rámci dalších institutů soukromého práva – mohou zakládat akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným a ústavy. Naopak ohledně osobních společností – veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti – nepanuje v odborné diskuzi shoda, zda v nich vůbec obce mohou za současné právní úpravy působit.[1]
Spolupráce s jinými osobami v rámci institutů soukromého práva je v řadě oblastí klíčová. Formu spolku mají například místní akční skupiny (MAS), které jsou klíčové pro venkovské oblasti, v nichž realizují komunitně vedený místní rozvoj (CLLD). Vedle obcí jsou jejich členy též další lokální aktéři z podnikatelského i neziskového sektoru.
Skrze právnické osoby s formou spolku obce uplatňují své společné zájmy i na celostátní úrovni a regionální úrovni. Nejvýraznějšími představiteli této spolupráce na celostátní úrovni jsou Sdružení místních samospráv ČR (jehož členem mohou být vedle obcí i jiné právnické osoby působící v oblasti územního rozvoje, tedy DSO, MAS, ale i jiné právnické osoby) a Svaz měst a obcí ČR (jehož členem je vedle obcí též Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR sdružující osoby vykonávající funkci tajemníka obecního úřadu na obcích všech typů).
[1] Svejkovský J., Polčák S., Průša L. a kol. Právo pro obce. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 10.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
