Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 61
(1) Přenesená působnost ve věcech, které stanoví zvláštní zákony, je
a) v základním rozsahu svěřeném obci vykonávána orgány obce určenými tímto nebo jiným zákonem nebo na základě tohoto zákona; v tomto případě je území obce správním obvodem,
b) v rozsahu pověřeného obecního úřadu (§ 64) vykonávána tímto úřadem,
c) v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 66) vykonávána tímto úřadem.
(2) Při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí
a) při vydávání nařízení obce zákony a jinými právními předpisy,
b) v ostatních případech též
1. usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; tato usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem; podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí;
2. opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto zákona.
(3) Metodickou a odbornou pomoc ve věcech uvedených v odstavci 2 vykonává vůči orgánům obcí krajský úřad.
Komentované ustanovení konstruuje tři kategorie obcí podle rozsahu výkonu přenesené působnosti, upravuje vázanost orgánů obcí při výkonu samostatné působnosti a svěřuje krajskému úřadu metodickou roli ve vztahu k orgánům obcí.
Pojem přenesené působnosti zavádí § 7 odst. 2 zákona o obcích a označuje jím státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce. Předmětem výkonu přenesené působnosti tedy nejsou záležitosti obce, ale záležitosti státu, které stát vykonává prostřednictvím orgánů obce, na něž jejich výkon přenesl. Jedná se o tzv. smíšený model veřejné správy, který je v českých zemích tradicí již z dob před vznikem Československa. Jeho hlavním přínosem je, že je státní moc vykonávána blíže k občanům.
Podle čl. 105 Ústavy ČR lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon. Z toho vychází i § 8 zákona o obcích, který stanoví, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, jde vždy o samostatnou působnost.
Ústava neukládá zákonodárci povinnost zákonem či na základě zákona svěřit orgánům obcí (či krajů) jakýkoliv výkon státní správy. Obce tedy nemají na výkon státní správy svými orgány právní nárok. Na druhé straně svěření určitého výkonu státní správy obcím není vázáno na jejich souhlas a řádný výkon svěřené státní správy je povinností obce, resp. jejích orgánů.[1] Za nepřípustné by bylo nutné považovat pouze tak extrémní (potenciální) zatížení obcí výkonem přenesené působnosti, že by její řádný výkon fakticky znemožňoval samosprávnou činnosti, a tedy naplňování práva jejich občanů na samosprávu.
Odlišný charakter samostatné a přenesené působnost odráží zákon o obcích v tom, že pro obě kategorie působnosti obce stanoví rozdílnou vázanost orgánů obce při jejím výkonu (viz. níže), rozdílné rozdělení kompetencí mezi orgány obce, rozdílné mechanismy dozoru a kontroly, a také rozdílné financování, kdy plnění úkolů v přenesené působnosti má být finančně kryto (v teoretické rovině ze 100 %) příspěvkem ze státního rozpočtu.
Typy obcí podle rozsahu výkonu přenesené působnosti
Odstavec 1 komentovaného ustanovení dělí obce podle rozsahu výkonu přenesené působnosti na tři typy obce vykonávající přenesenou působnost pouze v základním rozsahu (označované také jako obce I. typu), obce s pověřeným obecním úřadem (označované také jako obce II. typu) a obce s rozšířenou působností (označované také jako obce III. typu).[2] Rozdělení obcí do těchto kategorií nemá žádný vliv na rozsah samostatné působnosti vykonávané jednotlivými obcemi, který je ze zásady u všech obcí stejný.
Základní rozsah přenesené působnosti vykonává všech 6254 obcí v ČR (na území čtyřech vojenských újezdů je státní správa vykonávána újezdními úřady), proto je v tomto případě správním obvodem území obce. Do základního rozsahu přenesené působnosti spadá např. vydávání nařízení obce, správa místních poplatků, rozhodování o povolení kácení dřevin mimo les, rozhodování o přestupcích stanovených § 60 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a některými dalšími zákony, nebo zveřejňování zákonem určených veřejných listin vydaných jinými orgány státní správy na úřední desce. § 109 odst. 3 písm. b) zákon stanoví, že přenesenou působnost v základním rozsahu s výjimkou věcí, které patří do působnosti jiného orgánu obce, vykonává obecní úřad.
Kategorie obcí s pověřeným obecním úřadem v současné době není příliš kompetenčně naplněna, uživatelsky nejatraktivnější agendou na této úrovni je patrně vydávání rybářských lístků podle zákona o rybářství. Leží zde tím pádem velký potenciál pro přiblížení dalších agend veřejné správy občanů v případě budoucích kompetenčních změn v rámci výkonu přenesené působnosti.
Naopak kompetenčně velmi bohatá je úroveň obcí s rozšířenou působností. Jedná se o páteřní síť obcí pro výkon přenesené působnosti svěřené obcím. V souladu s tím čl. CXIX zákona o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů stanovil, že obecní úřady obcí s rozšířenou vykonávají v přenesené působnosti ty agendy, které zákon svěřuje okresním úřadům nebo okresním národním výborům a nebyly po jejich zrušení převedeny na územní samosprávné celky.
Obce s pověřeným obecním úřadem určuje zákon o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, obce s rozšířenou působností pak v současnosti určuje zákon o územně správním členění státu. Správní obvody obou úrovní pak vymezují zvláštní vyhlášky.
Obec s rozšířenou působností je vždy zároveň pro určitý správní obvod[3] obcí s pověřeným obecním úřadem. Zároveň každá obec s rozšířenou působnosti i každá obec s pověřeným obecním úřadem vykonává na svém vlastním území základní rozsah přenesené působnosti. K 18. 05. 2024 je v ČR 205 obcí s rozšířenou působností a 183 obcí s pověřeným obecním úřadem, které zároveň nejsou obcemi s rozšířenou působností. S větším rozsahem výkonu přenesené působnosti souvisí obligatorní zřízení funkce tajemníka obecního úřadu, které obcím s pověřeným obecním úřadem a obcím s rozšířenou působností ukládá § 110 odst. 1 zákona o obcích.
V souvislosti s komentovaným ustanovením je nutné upozornit, že zvláštní zákon, resp. na něj navazující podzákonné právní předpisy, může určitý soubor agend svěřit orgánům některých obcí a nenásledovat přitom rozdělení obcí mezi tři typy stanovené komentovaným ustanovením. V praxi se jedná o působnost stavebního úřadu (vykonává 614 obecních úřadů), matričního úřadu (vykonává 1224 obecních úřadů), agendu vidimace a legalizace (více než 4000 obecních úřadů stanovených vyhláškou Ministerstva vnitra č. 36/2006 Sb.) nebo agendu kontaktního místa veřejné správy (více než 5500 obecních úřadů stanovených vyhláškou Ministerstva vnitra č. 553/2020 Sb.).
Vázanost při výkonu přenesené působnosti
Zatímco samosprávná činnost obcí požívá ústavní ochrany a stát do ní může podle čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR zasahovat,jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem, v rámci přenesené působnosti jsou orgány obce součástí hierarchické soustavy orgánů státní správy a musí při své činnosti respektovat vzájemné vztahy nadřízenosti a podřízenosti.
Odstavec 2 komentovaného ustanovení je opozitem k § 35 odst. 3 zákona o obcích, podle nějž se obec řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, a při výkonu ostatních záležitostí v samostatné působnosti též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.
Také v oblasti přenesené působnosti je stanovena odlišná vázanost pro vydávání právních předpisů, v tomto případě nařízení obce, a pro ostatní činnost. Při vydávání nařízení obce se orgány obce řídí pouze právními předpisy, při ostatním výkonu přenesené působnosti též (v souladu s hierarchickým uspořádáním státní správy) usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů, které jsou publikovány ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí.
Tyto akty slouží ke sjednocování výkonu veřejné správy na území ČR, když blíže upravují způsob výkonu zákonných povinností správními orgány včetně orgánů obcí vykonávajících přenesenou působnost (výslovně je komentovaným ustanovením vyloučeno, aby těmito akty byly ukládány povinnosti nad rámec zákona). Ministerstva prostřednictvím těchto aktů plní svou povinnost stanovenou dbát o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti stanovenou § 24 kompetenčního zákona.
Metodická činnost krajských úřadů
Odstavec 3 komentovaného ustanovení výslovně ukládá krajským úřadům povinnost poskytovat orgánům obcí metodickou a odbornou pomoc v oblasti výkonu přenesené působnosti. Z § 67 odst. 1 písm. c) zákona o krajích vyplývá, že sám krajský úřad tuto činnost vykonává v přenesené působnosti. Podle § 30 zákona o krajích jsou tím pádem i krajské úřady při poskytování metodické pomoci vázány usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů, které jsou publikovány ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí.
Zákon nestanoví rozsah metodické pomoci, kterou krajský úřad orgánům obcí musí poskytovat. Z komentovaného ustanovení nicméně vyplývá určitá míra spoluzodpovědnosti krajského úřadu za řádný výkon státní správy orgány obcí na území kraje. Krajský úřad je zároveň podle § 178 odst. 2 správního řádu v rámci úkonů podle správního řádu nadřízeným správním orgánem orgánů obcí.
Krajský úřad nemá zákonnou povinnost poskytovat metodickou pomoc v rámci samostatné působnosti obcí – tuto povinnost stanoví § 14 odst. 3 kompetenčního zákona Ministerstvu pro místní rozvoj.
[1] Viz. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 34/02 ze dne 5. února 2003.
[2] V praxi bývá používán i nesprávný termín „obecní úřad s rozšířenou působností“, který se nedopatřením dostal i do § 51a odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi.
[3] Ve většině případů se jedná o menší správní obvod než správní obvod ORP. Existují však i případy, kdy úřadem a ve správním obvodu ORP není žádná jiná obec s pověřeným obecním úřadem a obec s rozšířenou působností vykonává na území celého správního obvodu ORP též působnost obce s pověřeným obecním (např. správním obvod ORP Bohumín).
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
