Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 62
Obce obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti.
Komentované ustanovení zakládá obcím obecný nárok na příspěvek ze státního rozpočtu na plnění úkolů v rámci výkonu státní správy, který byl zákonem svěřen jejich orgánům.
Pojem přenesené působnosti zavádí § 7 odst. 2 zákona o obcích a označuje jím státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce. Možnost svěřit výkon státní správy orgánům samosprávy tehdy, stanoví-li to zákon, počítá čl. 105 Ústavy ČR. Jedná se o tzv. smíšený model veřejné správy, který je v českých zemích tradicí již z dob před vznikem Československa. Jeho hlavním přínosem je, že je státní moc vykonávána blíže k občanům.
Svěření určitého výkonu státní správy obcím není vázáno na jejich souhlas a řádný výkon svěřené státní správy je povinností obce, resp. jejích orgánů.[1] Podle § 9 odst. 1 písm. c) zákona o malých rozpočtových pravidlech hradí obec výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je pověřena zákonem, z vlastního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že zajištění výkonu státní správy je odpovědností státu, měl by stát územním samosprávným celkům náklady na výkon státní správy svěřené jejich orgánům kompenzovat, a to v teoretické rovině plně.
Nárok obce na úplnou kompenzaci nákladů na výkon přenesené působnosti lze systematickým výkladem dovodit i s komentovaného ustanovení, ačkoliv jeho text je pouze obecný. V současné době však obcím poskytovaný příspěvek na pokrytí nákladů na výkon přenesené působnosti ani zdaleka nestačí.
Určení výše příspěvku
Konkrétní výši příspěvku, na nějž komentované ustanovení zakládá obcím nárok, stanoví každoročně příloha zákona o státním rozpočtu. Základem jsou vzorce pro obce s vyjímkou obcí s rozšířenou působností a pro obce s rozšířenou působností, které zohledňují počet obyvatel správního obvodu a rozsah výkonu přenesené působnosti (základní rozsah, působnost matričního úřadu, působnost stavebního úřadu, působnost pověřeného obecního úřadu).
V základním vzorci je u výpočtu příspěvku na základní působnost zohledněno, že určité náklady na výkon přenesené působnosti vznikají přirozeně bez ohledu na počet jejích obyvatel. Proto se pro účel tohoto vzorce stanoví fikce minimálního počtu obyvatel správního obvodu na 300. Nejmenší obce v ČR tedy pro rok 2024 obdrží příspěvek na výkon přenesené působnosti ve výši 71800 Kč.
Zvláštní postavení má šest obcí s rozšířenou působností (Černošice, Nýřany a Šlapanice, které podle zákona o územně správním členění státu zřizují detašované pracoviště, a Brno, Ostrava a Plzeň), kterým zákon o státním rozpočtu stanoví přesnou výši příspěvku.
U některých konkrétních agend v přenesené působnosti je stanoveno financování tzv. výkonovým modelem, tedy částkou za faktické provedení jednoho úkonu. Jde o vydávání občanským průkazů, vydávání řidičských průkazů, matriční agendu, veřejné opatrovnictví, jednotných kontaktních míst, úřadů územního plánování, živnostenských úřadů a zkušebních komisařů. S dalším posílením adresného financování přenesené působnosti počítá Koncepce Klientsky orientovaná veřejná správy 2030.[2]
Ústavněprávní rovina právní úpravy a praxe financování přenesené působnosti
K právní úpravě příspěvku na výkon přenesené působnosti se vyjádřil Ústavní soud ČR ve svém nálezu Pl. ÚS 34/02 ze dne 5. února 2003. Právní úpravu podrobil kritice, když uvedl, že jednotlivé zákony o územní samosprávě sice počítají s příspěvky na výkon státní správy v přenesené působnosti, avšak o tomto příspěvku rozhoduje exekutiva státu a podrobnější směrnici pro určování výše příspěvku uvedené zákony neformulují, chybí i nárys procedur pro vyjednávání o této výši či mechanismy řešení sporů. Výslovně proto označil za žádoucí podrobnější legislativní úpravu financování výkonu státní správy územními samosprávnými celky.
Přesto však Ústavní soud vyslovil závěr, že strohá zákonná ustanovení o příspěvcích lze ještě vykládat ústavně a mezinárodněprávně konformním způsobem tak, že představují garanci hospodárně vynaložených nákladů na výkon státní správy v přenesené působnosti, a že by zasáhl, pouze pokud by shledal, že výše příspěvku nebo okolnosti jeho poskytování zjevně neodpovídají úkolům uloženým územnímu samosprávnému celku, neboť nedostatečné financování výkonu státní moci v přenesené působnosti totiž ohrožuje samotnou existenci funkční územní samosprávy a tudíž porušuje zásady vyjádřené Ústavou ČR i Evropskou chartou místní samosprávy.
Realita posledních let je však taková, že celkové pokrytí potřeb obcí pro výkon přenesené působnosti ze strany státu nedosahuje 50 % reálných výdajů.[3] To lze bez pochyby označit za zjevně neodpovídající výši příspěvku.
Kusá právní úprava komentovaného ustanovení tedy nezajišťuje obcím adekvátní finanční pokrytí činností vykonávaných v přenesené působnosti, jinými slovy státu umožňuje přenášet své úkoly na obce bez odpovídajícího pokrytí nákladů na jejich plnění. I ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR[4] je tedy velmi pravděpodobné, že by nyní v přezkumu ústavnosti neuspělo. Proto je namístě diskutovat o jeho novelizaci.
[1] Viz. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 34/02 ze dne 5. února 2003.
[2] Koncepce je dostupná online na webových stránkách MV ČR: https://www.mvcr.cz/clanek/koncepce-klientsky-orientovana-verejna-sprava-2030.aspx.
[3] Viz. odborný článek dlouholetého tajemníka Magistrátu statutárního města Karviná Romana Nogola „Platby státu na výkon přenesené působnosti a skutečné výdaje obcí“ dostupný online na webu DVS.cz: https://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6797569
[4] Především nález Pl. ÚS 22/22 ze dne 9. 5. 2023, dále nález Pl. ÚS 24/23 ze dne 18. 7. 2023
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
