§ 121: Oprávnění osadního výboru

Komentované ustanovení upravuje oprávnění osadního výboru.

Osadní a místní výbory, pro které § 120 odst. 1 zákona o obcích zavádí legislativní zkratku „osadní výbor“, jsou prvkem submunicipální samosprávy v systému české veřejné správy. Jde o zvláštní druh výboru zastupitelstva, která se zřizuje v konkrétní jednoznačně vymezené části obce.

Stejně jako ostatní výbory zastupitelstva je osadní výbor iniciativním a kontrolním orgánem zastupitelstva obce. Nejedná se tedy o zvláštní orgán obce a (narozdíl od prvků submunicipální samosprávy v některých jiných státech[1]) nemá žádnou přímou rozhodovací pravomoc, čemuž odpovídá i odstavec 1 komentovaného ustanovení, které svěřuje osadnímu výboru pouze iniciační a konzultační oprávnění.

Právo předkládat návrhy týkající se rozvoje části obce a rozpočtu obce má osadní výbor podle komentovaného ustanovení nejen vůči zastupitelstvu obce, ale i vůči radě a ostatním výborům. Zastupitelstvo, rada nebo výbor nemusí nutně o návrhu věcně rozhodnout, avšak v takovém případě by měly alespoň zamítnout zařazení jeho projednání na program svého jednání či schůze.

Podle odstavce 1 písmena b) má dále osadní výbor právo vyjadřovat se k návrhům předkládaným zastupitelstvu a radě obce, pokud se týkají části obce, v níž byl osadní výbor zřízen. Okruh těchto návrhů může být velmi široký, neboť v praxi se předmětné části obce mohou dotknout i záležitosti realizované v jiných částech obce, např. tak, že kvůli nim nebude realizován jiný projekt v předmětné části obce.

Posledním oprávněním osadního výboru je vyjadřovat se k připomínkám a podnětům předkládaným občany obce, kteří jsou hlášeni k trvalému pobytu v předmětné části obce, všem orgánům obce.

Vyjádření osadního výboru jak k návrhům, tak k připomínkám a podnětům občanů má pouze konzultační charakter a není pro orgány příslušné k rozhodnutí nikterak závazné. Proto absence vyjádření osadního výboru však není důvodem ke zpochybnění platnosti žádného usnesení zastupitelstva či rady nebo správnosti vyřízení podnětu orgánem obce. Lze rovněž zdůraznit, že osadní výbor má právo, nikoliv povinnost se ve stanovených případech vyjádřit.

Realizaci oprávnění osadního výboru v podmínkách konkrétní obce (postupování návrhů a podnětů výboru, komunikace návrhů a vyjádření výboru směrem k zastupitelstvu) by měla být upravena v jednacím řádu výboru a jednacím řádu zastupitelstva.

Protože § 117 odst. 4 zákona o obcích stanoví pro osadní výbor výjimku z principu, že předsedou výboru je vždy člen zastupitelstva obce, garantuje odstavec 2 komentovaného ustanovení předsedovi osadního výboru udělení slova na zasedání zastupitelstva obce. Tak je zaručeno, že na zasedání zastupitelstva může zaznít pohled příslušné části obce na projednávané body, ačkoliv nemá v zastupitelstvu svého zástupce. I předseda osadního výboru však musí při svém vystoupení v rozpravě dodržovat jednací řád zastupitelstva (respektovat řízení schůze, dodržovat případné časové omezení pro vyjádření apod.) – v tomto ohledu lze doporučit upravit jeho postavení naroveň zastupitelům.

[1] Viz. Srovnávací studie Parlamentního Institutu č. 5.439, která v tomto smyslu zmiňuje Portugalsko a Švédsko, dostupná online na webových stránkách Poslanecké sněmovny ČR: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=255184.