§ 130: Statut územně členěného statutárního města

Komentované ustanovení upravuje formu statutu územně členěného statutárního města a stanoví demonstrativní výčet záležitostí, které statut upravuje.

Výčet statutárních měst stanoví § 4 zákona o obcích. Statutární města disponují shodným rozsahem kompetencí v samostatné působnosti jako ostatní obce, a stejným rozsahem kompetencí v přenesené působnosti jako ostatní obce s rozšířenou působností, mezi něž všechna statutární města patří. Specifickou pro ně je však pravomoc rozčlenit své území na městské obvody nebo městské části a těm část svých kompetencí obojího druhu svěřit.

Specifické postavení, které je v některých aspektech podobné statutárním městům, má Hlavní město Praha, které je však zároveň vyšším územním samosprávným celkem (krajem) i obcí, a jeho právní postavení je upraveno zvláštním zákonem o Hlavním městě Praze.

Členění na městské obvody či části je možností, nikoliv povinností statutárních měst. Vzhledem k tomu, že obsahem statutu je vymezení městských obvodů a městských částí, úprava vztahů jejich orgánů s orgány statutárního města a úprava další aspektů jejich fungování, územně nečleněná statutární města statut nevydávají.

Statut v současnosti vydalo (vedle specifického případu Hlavního města Prahy, které se na městské části člení přímo ze zákona) jen 7 z 26 statutárních měst. Navíc pouze 5 z nich má členěno celé své území – Brno se člení na městské části, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem a Pardubice na městské obvody.

Opava člení na osm městských částí pouze své periferní oblasti, centrální část města je plně spravována orgány statutárního města. Liberec má řízen pouze jeden městský obvod (Vratislavice nad Nisou), zbytek města je plně spravován orgány statutárního města. Takový stav budí důvodné pochyby ohledně jeho souladu s ústavním pořádkem, neboť někteří občané téhož statutárního města mají možnost ucházet se o místa v orgánech samosprávného subcelku (a volit tyto orgány) a jiní nikoliv.

De lege ferenda lze uvažovat o zavedení povinnosti statutárních měst územně rozčlenit celé území na městské části nebo městské obvody do určité doby, po jejímž uplynutí územně nerozčleněná statutární města přijdou o postavení statutárních měst.

Podle komentovaného ustanovení má statut formu obecně závazné vyhlášky, jeho vydání tedy podle § 84 odst. 2 písm. h) zákona o obcích patří do vyhrazené pravomoci zastupitelstva. V souladu s § 87 zákona o obcích je k takovému rozhodnutí potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.

Komentované ustanovení určuje demonstrativní výčet záležitostí, které statut musí upravovat. Každý statut územně členěného statutárního města by měl upravovat alespoň záležitosti stanovené písmeny a) až i) komentovaného ustanovení a záležitosti, jejichž úpravu statutem předpokládá jiné ustanovení zákona o obcích nebo zvláštní zákon, může však upravovat i záležitosti další.

Klíčovou částí statutu je vymezení jednotlivých městských obvodů nebo městských částí a vymezení jejich území. Jak vyplývá i z výše uvedeného, je na rozhodnutí zastupitelstva statutárního města, na jaké (jak velké, s jakými hranicemi) územní jednotky územní rozčlení, zda půjde o městské části nebo městské obvody (v jednom statutárním městě však musí být použit konzistentně jeden z těchto pojmů) nebo jaký bude jejich název (v praxi se používá buď označení čísly nebo označení místními názvy). § 20 zákona o obcích umožňuje občanům obce do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí zastupitelstva o zřízení či zrušení městského obvodu nebo městské části vyvolat v této věci místní referendu.

Zákon nestanoví, že vymezení území městských obvodů nebo městských části musí respektovat hranice katastrálních území, lze to však považovat za optimální – v takovém případě se území jednotlivých územních jednotek ve statutu vymezí jednoduše výčtem katastrálních území, které jej tvoří. Jinak je nutné hranice jednotek vymezit popisně, typicky s využitím názvů ulic či jiných veřejných prostranství.

Další podstatnou záležitostí, kterou musí statut upravit, je rozdělení pravomocí mezi orgány statutárního města a orgány územních jednotek – výslovně pak písmeno h) komentovaného ustanovení hovoří o úpravě zakládacího a zřizovacího oprávnění městských obvodů a městských částí vůči právnickým osobám. Svěření některých kompetencí městským částem či obvodů je právními předpisy výslovně zakázáno. Jedná se o např. o vydávání obecně závazných vyhlášek a nařízení (viz. § 134 odst. 2 zákona o obcích) nebo vedení vyvlastňovacího řízení (viz. § 15 zákona o vyvlastnění). § 131 zákona o obcích pak stanoví demonstrativní výčet kompetencí, které je možné městským obvodům a městským částem svěřit.

Statut stanoví rovněž zdroje příjmů územních jednotek, majetek svěřený jednotkám a rozsah jejich oprávnění při hospodaření s ním. Dostatečný peněžní příjem a možnost disponovat s určitým majetkem je nezbytným předpokladem funkčnosti územních jednotek a jejich schopnosti vykonávat řádně svěřené kompetence. Městské obvody a části statutárních měst však nemají (narozdíl od městských částí Hlavního města Prahy) plnou právní subjektivitu – v soukromoprávních záležitostech, které jim statut svěřuje, jednají podle § 134 odst. 1 zákona o obcích za statutární město.

Dále je nutnou součástí statutu úprava vzájemných vztahů orgánů statutárního města a orgánů městských obvodů nebo městských částí. Vedle obecné úpravy vzájemné součinnosti komentované ustanovení předpokládá zvlášť úpravu způsobu projednání návrhů právních předpisů statutárního města, veškeré územně plánovací dokumentace vydávané městem a programu rozvoje města s městskými obvody nebo městskými částmi.