Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 134
(1) Městské obvody a městské části jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem.
(2) Městské obvody a městské části nemohou vydávat obecně závazné vyhlášky nebo nařízení.
____________________________
39a) § 108 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Komentované ustanovení upravuje právní postavení městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst a výslovně jim zakazuje vydávat právní předpisy.
Právní postavení městských obvodů a městských částí
Městské obvody nebo městské části jsou podle § 130 písm. a) zákona o obcích vymezeny statutem statutárního města vydávaným formou obecně závazné vyhlášky. Je tedy primárně na rozhodnutí zastupitelstva statutárního města, jaké územní jednotky a s jakým územím zřídí – § 20 odst. 1 zákona o obcích umožňuje občanům obce do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí zastupitelstva o zřízení či zrušení městského obvodu nebo městské části vyvolat v této věci místní referendum.
Statutem zastupitelstvo statutárního města vymezí též pravomoci orgánů městských obvodů či městských částí v samostatné i přenesené působnosti, a majetek města, který se městským obvodům a městkým částem svěřuje, spolu s rozsahem jejich oprávnění při nakládání s tímto majetkem.
§ 20 odst. 2 zákona o obcích stanoví, že městské obvody a městské části jsou organizačními jednotkami statutárního města. V souladu s tím odstavec 1 komentovaného ustanovení určuje, že městské obvody a městské části vždy jednají za statutární město, tedy nikoliv vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, a to jak v samostatné, tak v přenesené působnosti. Nemají tedy vlastní právní osobnost (právní subjektivitu) ve smyslu § 15 nového občanského zákoníku a právním jednáním, jehož výkon je jejich orgánům statutem svěřen, zavazují jejich orgány vždy statutární město.[1]
Zákaz vydávat právní předpisy
Statutární město stejně jako jakákoliv jiná obec může vydávat právní předpisy, a to v samostatné působnosti obecně závazné vyhlášky ve smyslu § 10 zákona o obcích a v přenesené působnosti nařízení obce ve smyslu § 11 zákona o obcích. Odstavec 2 komentovaného ustanovení vylučuje, aby byla tato pravomoc v jakékoliv rozsahu svěřena statutem orgánům městských obvodů nebo městských částí.
Podle názoru autora je odstavcem 2 komentovaného ustanovení rovněž vyloučeno, aby vydání obecně závazné vyhlášky nebo nařízení obce svěřil městskému obvodu nebo městské části zvláštní zákon, neboť zmocnění ve zvláštním zákoně upravuje vždy oblast regulace (přípustný materiální obsah právního předpisu), avšak nemůže modifikovat zákonem o obcích stanovenou formální pravomoc vydat určitou formu právního předpisu.[2]
[1] Odlišný režim mají městské části Hlavního města Prahy, které zákon o Hlavním městě Praze neoznačuje za organizační jednotky a podle jeho § 3 v rozsahu stanoveném zákonem a statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.
[2] Konkurenční výklad prezentuje POTĚŠIL, Lukáš. Zákon o obcích: komentář. Beckovy komentáře. V Praze: C.H. Beck, 2019. ISBN 978-80-7400-739-2, s. 769.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
