Zákon o obcích je páteřním předpisem komunálního práva, bez jehož důkladné znalosti se v praxi nedá obejít. Ve spolupráci s Dominikem Hrubým, který se této oblasti dlouhodobě věnuje (mimo jiné jeho jméno najdete pod odpovědmi Právní poradny SMS ČR), jsme se pro naše čtenáře rozhodli připravit cyklus článků, ve kterých vás s jednotlivými ustanoveními obecního zřízení postupně seznámíme.
§ 148
Komentované ustanovení konkretizuje úpravu vyloučení zaměstnanců obce ze správního řízení v případě jejich podjatosti.
Komentované ustanovení vychází z § 9 a následujících dříve účinného správního řádu č. 71/1967 Sb., použije se však i při účinnosti § 14 současného správního řádu.
§ 14 odst. 1 správního řádu stanoví, že každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (tzv. úřední osoba), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle § 14 odst. 6 správního řádu je vyloučena též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni.
K závěru o vyloučení úřední osoby nepostačí existence jakéhokoliv vztahu k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům (např. osobní znalost úřední osoby a jednoho z účastníků). Na druhé straně pro vyloučení úřední osoby není nutné (a často ani možné) mimo jakoukoliv pochybnost existenci podjatosti prokázat. Správní řád vyžaduje existenci důvodného předpokladu zájmu úřední osoby na výsledku konkrétního řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 správního řádu je pak úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Podle komentovaného ustanovení je představeným ve smyslu § 14 odst. 4 správního řádu pro zaměstnance zařazeného do obecního úřadu jemu nadřízený vedoucí odboru obecního úřadu. Pokud v obci není obecní úřad členěn na odbory, případně se jedná o zaměstnance, který není zařazen do odboru obecního úřadu, je představeným, jemuž se oznamují skutečnosti svědčící o vyloučení zaměstnance, starosta.
Věta druhá komentovaného ustanovení stanoví, že vedoucí odborů obecního úřadu – případně také vedoucí samostatných oddělení obecního úřadu – oznamují skutečnosti svědčící o jejich vyloučení tajemníkovi obecního úřadu. Pokud v obci tajemník nepůsobí (ať už proto, že jeho funkce není zřízena, nebo proto, že není obsazena), oznamují tyto skutečnosti starostovi – shodně viz. § 110 odst. 3 zákona o obcích. Starostovi oznamují skutečnosti nasvědčující jejich podjatosti též členové komise, jíž byl v souladu s § 103 odst. 4 písm. c) zákona o obcích svěřen výkon přenesené působnosti, nebo jiného zvláštního orgánu obce.
Komentované ustanovení výslovně nestanoví, komu oznamuje skutečnosti nasvědčující jeho podjatosti tajemník obecního úřadu. Ze skutečnosti, že podle § 109 odst. 1 zákona o obcích stojí v čele obecního úřadu starosta, nicméně ve spojení s obecnou právní úpravou správního řádu vyplývá, že tajemník činí toto oznámení starostovi.
V případě skutečností nasvědčujících vyloučení starosty pak podle § 14 odst. 5 správního řádu platí, že je-li starosta vyloučen, nelze v rámci obecního úřadu k provádění úkonů v předmětném řízení určit žádnou jinou osobu, a proto starosta bezodkladně uvědomí nadřízený správní orgán (tj. krajský úřad) a předá mu spis.
Na základě oznámených skutečností rozhoduje osoba, které se skutečnosti oznamují, o tom, zda dotyčná úřední osoba bude z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Pokud rozhodne o vyloučení úřední osoby, zajistí následně řádný další průběh řízení tak, že za ni v souladu s § 14 odst. 5 správního řádu bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti.
%20PRO%20STAROSTY%202024.png)
